Rozhovor se zakladatelkou Mikulovských cestovatelů: Někdy cesty naplánuju, jindy jednám spontánně

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaj města Mikulov

Jak jinak dělat rozhovor se zakladatelkou spolku Mikulovští cestovatelé Janou Svojákovou než na dálku po e‑mailu. Protože Jana byla zrovna na pouti Santiaga de la Compostela portugalskou cestou. V polovině března už ale bude zase zpátky v Mikulově – v Městském kině se totiž 15. a 16. března koná historicky první cestovatelský festival Cestuj ‑ FEST.

Povídali jsme si nejen o něm.

Kde tě napadlo založit klub Mikulovských cestovatelů?

Budeš se možná divit, ale v Mikulově, pro mě pořád na jednom z nejhezčích míst na světě. Mikulov přímo láká k cestování, k touze objevovat další krásná místa, a tak se to nějak stalo, že mě napadlo zkusit tady něco takového uspořádat. Pro inspiraci, zábavu, potěšení a právě pro lidi z Mikulova.

Když se ohlédneš, kolik cestovatelských besed už Mikulovští cestovatelé uspořádali? A na které nejvzdálenější místo se Mikulovčáci jejich prostřednictvím mohli „podívat“?

Naše povídání – jak tomu říkám – běží už dva roky, takže jsme měli 22 besed, každý měsíc jednu kromě prázdnin. Opravdu jsme ani jednou nevynechali. A nejdál… to bylo asi na Papuu. Ale byli jsme už i úplně nejvýše na Everestu s Monikou Benešovou, no a v Nepálu vlastně několikrát. Cestovali jsme pěšky, autem i na kole nebo motorkách, a teď bude třeba i na koloběžce.

Novinkou ve vaší činnosti je dvoudenní cestovatelský festival CestujFEST. Ten nápad vznikl jak?

Nám to prostě jednou měsíčně nestačí, a protože je tolik zajímavých míst, lidí a příběhů, o které bychom se s vámi chtěli podělit, a přivézt je do Mikulova na cestovatelská povídání, tak jsme se rozhodli uspořádat víkend plný cestovatelských zážitků. Mám dlouhý seznam lidí, o které bych vás nechtěla ochudit, a přijde mi, že ten rok nějak nestačí. Takže to, co bychom jinak dělali rok, nacpeme do jednoho víkendu. A bude to jízda. Podíváme se třeba do Patagonie, kam nás vezme Maruška Lollok Klementová alias Děvče z hor. Bude tady legendární Honza „Tráva“ Trávníček. S celou svou psí smečkou přijede showman Slávek Král. Bude i Pavel Svoboda, jehož přednášky se nikdy neomrzí – tentokrát nás vezme do Gruzie. Podíváme se do Ománu, Malého Tibetu, ale taky třeba s mořeplavcem Jiřím Zindulkou do Grónska. Navštívíme opravdu spoustu krásných míst z pohledu úžasných cestovatelů, fotografů a nadšenců do cestování. Celý program i informace najdete na www.mkulovsticestovatele.cz. Budeme moc rádi, když přijdete a užijete si to s námi.

Máš nějaké místo, kam se ráda vracíš? Nebo jsi z rodu těch, kteří dvakrát nenavštíví stejné místo, protože svět je přece tak velký…

Spíš mě láká objevovat nová a nová místa, ale určitě mám nemálo míst, kam bych se ráda podívala znovu. Jsou to hlavně hory. Učarovaly mi třeba Pyreneje, které jsem jen ochutnala a ráda bych více… Třeba takový přechod celých Pyrenejí… hmmm!

Jak nejraději cestuješ? Přešla jsi Kanárské ostrovy po vlastních, čerstvě máš za sebou pouť do Santiaga. Znamená to, že cestuješ nejraději „po svých“?

Ano, to mě moc baví, jen tak si putovat krajinou a mít čas ji pořádně vstřebat a zažít. Koukat se na západ slunce na místě, kde nikdo není, nebo se probudit a užít si kávu v probouzející se přírodě je prostě kouzelné. I když ne vždy zažijete jen takovouto romantiku, někdy je to dřina, třeba když prší, je zima nebo naopak vedro k padnutí. Ale jak se říká: zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní. Pak si vše vychutnáš a vážíš si i obyčejných věcí ještě více. Takových obyčejných věcí, jako je teplá sprcha nebo záchod, nebo toho, že sedíš v teple doma mezi čtyřmi stěnami. S manželem taky rádi jezdíme s obytnou dodávkou. Mám ráda svobodu v cestování, naplánovat si to po svém. Nebo i to, že naopak neplánuješ vůbec nic. To doporučuju vyzkoušet.

Co Mikulovští cestovatelé chystají do budoucna?

Samozřejmě budou pokračovat přednášky každý měsíc, a pokud se povede festival, tak další ročník. Taky nějaké výlety, třeba už tradiční Vánoční výšlap. No spoustu zajímavého povídání a cestovatelů.

Z čeho máš ve spojení s Mikulovskými cestovateli největší radost?

Víš z čeho? Z toho, když nám o svém cestování povídají místní, někdo z nás, náš kamarád, soused nebo třeba pan probošt, který už nám povídal a měl obrovský ohlas. Myslím si, že je to obrovsky inspirativní, když vidíme, že to jde vydat se na nějaké pořádné dobrodružství, ať už je to cokoliv. Třeba jen jet někam bez cestovky nebo vylézt na kopec, na který si dlouho netroufáme. A když jsme u toho, tak hned v dubnu nám bude povídat Vendula Pucharová Kramářová o jejich rodinném cestování s malými dětmi a velkými psy. A tentokrát bude i film, který Vendy natočila. Takže zase něco nového. Určitě to bude stát za to. Za mě jsou všechny příběhy úžasný a často si řekneme, že nás to místo nezajímá, ale nakonec je to povídání nebo člověk tak zábavný a zajímavý, že nám to přinese nové poznání. Tahle cestovatelská povídání jsou často hlavně o životě a o překonávání překážek, o snech a touhách… a ty máme přece všichni.

Jaké jsou tvoje osobní cestovatelské plány? Kam by ses chtěla podívat?

Tak to je rána pod pás. (směje se) Všude!

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Zpravodaje města Mikulov.